Rekonstrukce není legrace...

...aneb jak jsme přestali bydlet a posléze zase začali

Slovo úvodem

Kdo z vás zažil rekonstrukci bytu, ví, o čem je řeč. Nejkvalitnější je celková přestavba bytu, ve kterém musíte i během rekonstrukce bydlet. Čeká vás shánění řemeslníků, pokud nepatříte mezi ty šťastnější, kteří si mohou objednat stavbu na klíč, nedodržování termínů, velmi často nekvalitní práce, plýtvání materiálem, neboť “z cizího krev neteče”, shánění dalších řemeslníků za ty, co vám na poslední chvíli odřekli a ve finále opravování kocourů na zdech, které po sobě zanechal mistr malíř pokojů. A to nekonečné polykání prachu! Nakonec nekonečné dodělávky, na které už nemáte ani kapku síly, po nich následuje celková psychická vyčerpanost, která vám vydrží minimálně rok, a výkřik “UŽ NIKDY!!!” Rekonstrukce vám zkrátka a dobře ukrátí život o několik let. Ale člověk je takový prazvláštní tvor – sotva se vzpamatujete a na ty největší hrůzy pozapomenete (neboť zapomenout se nedá), začnou se ve vás rodit nesmělé myšlenky, posléze nápady, a jednoho dne zlehka řeknete manželovi: “A co takhle zrekonstruovat chatu?”